Elektrické kytary
Kdybychom chtěli pátrat v minulosti a najít kytaru, museli bychom se asi ponořit hodně hluboko. Asi není třeba jít až do pravěku, kde si neandrtálec drnkal na strunu upevněnou mezi dva smrky....výskyt kytar se totiž datuje do 15.století. Kytara tenkrát asi vypadala jinak, možná měla jiný počet strun než jsme zvyklí dnes, struny také nebyly z kovu ale zvířecích střev...vzhled se nejspíše odlišoval podle lokalit, kde se na kytaru hrálo.
Kromě drobnějších inovací se však vzhled a princip kytary několik staletí nezměnil, až ve 20. století začalo docházet k tomu, že kytara se dostala do různých muzikantských seskupení a bylo třeba vyřešit to, že kytara je v porovnání s ostatními nástroji málo hlasitá (však si zkuste ve zkušebně zahrát na kytaru zároveň s bicími).
Jedním z prvních pokusů, jak zvuk kytary zesílit, byly kytary s mechanickými rezonátory - dobra. Ty vynalezli slováci bratři Dopyerovi, kteří se odstěhovali r.1908 do Ameriky z Dolnej Krupej u Trnavy. Ti je pak dlouhé roky vyráběli. Zvuk se zesiloval mechanicky, právě díky systému kovových rezonátorů. Dnes s těmito kytarami setkáte pod názvem Dobro především v country, blues, jazzu...
Zesílení bylo ale pořád malé. Chtělo to vymyslet něco lepšího. A když mluvíme o elektrické kytaře, hraje zde hlavní roli signál, tedy zvuk strun převedený do elektro-podoby pomocí snímačů. Určit přesně člověka, který vynalezl elektrickou kytaru (údajně to ovšem byl sám satan :-) je nemožné. Jisté je že už kolem roku 1920-24 se otázkou zesílení zvuku zabýval jistý Loyd Loar, což byl kytarář působící u Gibsonu (známý hlavně díky svým mandolínám a arch-topům). Ten si později otevřel i vlastní firmu Vivi-Tone.
Bohužel tyto prototypy, které v roce 1933 objevil v Gibsonu jistý Walter Fuller, nebyly tou správnou cestou, kterou se měl vývoj elektrické kytary ubírat - byly to totiž spíše jen mikrofony, než skutečné snímače jak je známe dnes.
Ve třicátých letech se zesílením signálu už zabývalo o něco více lidí a někteří historikové přičítají vynález elektrické kytary firmě Rickenbacher, která v roce 1931 uvedla havajskou kytaru, která díky svému vzhledu dostala přezdívku Frying Pan (pánev na smažení). Tato kytara vyrobená z jednoho kusu javoru měla první elektromagnetický snímač vytvořený ze dvou magnetů tvaru podkovy. Ale ve skutečnosti nebyl Rickenbacher jediný, Rowe-DeArmond i Dobro vyráběli v téže době také kytary se snímači.
Ačkoli úplně první elektrické kytary měly plný korpus, další elektrické kytary byly hlavně klasické "španělky" (Spanish) se snímačem. Modelem, který se proslavil byl Gibson ES150 (ES - electro Spanish), plný korpus se pak uplatnil na kytaře Electro model B - to jsme někde v polovině třicátých let....
Les Paul (narozen 1916) se kytarám a snímačům umístěným pod struny věnoval také již brzy (1929) . Současně s Les Paulem, který byl excelentní kytarista, experimentovali s kytarami i Paul Bigsby a Leo Fender v Kalifornii...
V roce 1947 založil Leo Fender (opravář rádií a zesilovačů) firmu Fender Electric Instrument Company a o rok později již začal prodávat první kytary s názvem "Broadcaster". Mimochodem Fendrovým obchodním zástupcem byl "nějaký" Don Randall (ano ten, na jehož aparáty hraje Dimabag Darrel z Pantery) a ten dokonce název Broadcaster vymyslel. Protože podobný název v té době použila již firma Gretsch pro své bicí (Broadkaster) vznikly nějaké soudní spory a Broadcaster byl přejmenovaný v r.1950 na Telecastera (to taky vymyslel Randall).
obrazek Leo fender, broadcaster
Ve čtyřicátých letech se objevila také elektricky zesílená pedálová kytara (Lap steel) nazvaná Electroharp.
Zesílení bylo ale pořád malé. Chtělo to vymyslet něco lepšího. A když mluvíme o elektrické kytaře, hraje zde hlavní roli signál, tedy zvuk strun převedený do elektro-podoby pomocí snímačů. Určit přesně člověka, který vynalezl elektrickou kytaru (údajně to ovšem byl sám satan :-) je nemožné. Jisté je že už kolem roku 1920-24 se otázkou zesílení zvuku zabýval jistý Loyd Loar, což byl kytarář působící u Gibsonu (známý hlavně díky svým mandolínám a arch-topům). Ten si později otevřel i vlastní firmu Vivi-Tone.
Bohužel tyto prototypy, které v roce 1933 objevil v Gibsonu jistý Walter Fuller, nebyly tou správnou cestou, kterou se měl vývoj elektrické kytary ubírat - byly to totiž spíše jen mikrofony, než skutečné snímače jak je známe dnes.
Ve třicátých letech se zesílením signálu už zabývalo o něco více lidí a někteří historikové přičítají vynález elektrické kytary firmě Rickenbacher, která v roce 1931 uvedla havajskou kytaru, která díky svému vzhledu dostala přezdívku Frying Pan (pánev na smažení). Tato kytara vyrobená z jednoho kusu javoru měla první elektromagnetický snímač vytvořený ze dvou magnetů tvaru podkovy. Ale ve skutečnosti nebyl Rickenbacher jediný, Rowe-DeArmond i Dobro vyráběli v téže době také kytary se snímači.
